7.1.2011Pterapogon kauderni

Pterapogon kauderni -Apogonidae -parmovcovití je velice atraktivní druh. Pokud přežije aklimatizaci, je v zajetí velmi vytrvalý. Nejzajímavější je svým neobvyklým způsobem rozmnožování - samci odchovávají mladé v tlamce.

 

Jsou výbornými společníky do okrasné nádrže a mezi mořskými akvaristy se staly velice populární. Velký nárůst zájmu o chov ale od roku 1995 způsobil  obavy ochranářů o množství ryb v přírodě. Vzhledem k tomu, že  to  jsou endemiti  z oblasti Banggai v souostroví v Indonesii,   a žijí na rozloze přibližně 10 000 km2, je obava o jejich populaci oprávněná. Ze souostroví se neustále odvážejí tisíce kusů (odloví se 80-130 tisíc kusů ročně), a je otázkou času, kdy populace bude ohrožena vyhynutím.

 

Některé aspekty reprodukčního života této ryby jako je neobvykle nízká plodnost, nedostačující a problematická pelagická –larvální-fáze a silně zafixované vztahy mezi rybami, má za následek malé geografické rozšíření. Na množství jedinců má v přírodě  vliv nejen tlak rybolovu, ale dokonce i úbytek ježovek Diadema setosum,  v nichž se mladí jedinci ukrývají. V domovině je známo, že hustota populace Pterapogon kauderni je přímo úměrná hustotě výskytu těchto ježovek, jak uvádí Steve Hopkins. Na populaci má vliv dokonce i snížení hustoty solí v mořské vodě, což je vědecky dokázáno.

Různé propočty dokazují, že je jednoznačně tento druh odsouzen k zániku v přírodě, nejen kvůli obrovským odchytům pro akvaristiku, ale i vzhledem k  vnitřním problémům v domovině. Proto byl tento druh navržen do seznamu ohrožených živočichů.

Myslím, že je tedy velice důležité, abychom omezili lov této ryby z přírody a pokusili se o odchov v zajetí, který pro zkušené chovatele by neměl být velký problém. Pokud dokážeme odchovat několik desítek jedinců této nádherné ryby, několikrát ročně, pomůžeme přírodě tak výrazně, že importy těchto jedinců nebudou dále potřebné. Zbývá to jen dokázat v evropském měřítku.

 

Tento druh, také známý jako „Kardinálové Banggai“ byl poprvé popsán v roce 1920 ze sbírek ryb pocházejících z vod v okolí Sulawesi v Indonesii (Koumanns). Západnímu světu začal být znám až v roce 1995, v roce 1996 začal prudký vzestup jejich lovu pro okrasná akvária.

Při získávání chovných ryb Pterapogon kauderni je prioritou stav a kvalita ryb zakoupených z importu, především schopnost přijímat potravu v zajetí. Tomu předchází šetrné zacházení s chovným materiálem, který se musí vyvarovat stresu (nejdůležitější stránka aklimatizace). Z tohoto hlediska je vhodnější materiál z odchovu v akváriu. Ryby tolik nestresují a úmrtnost je minimální.

Pokud ryby vyrostou a zvyknou si na prostředí, není s nimi nejmenší problém. Snášejí dokonce i dočasné zhoršení kvality vody, což by v období importu bylo smrtelné.

Ryby z importu často bezdůvodně hynou. Tuto skutečnost potvrdí i ostatní firmy, které je importují. Příčinu vidím hlavně ve stresu z nového prostředí, které je spojeno s dalšími změnami – krmivem, zhoršenou kvalitou vody atd.

Vagelli, autor výzkumných prací o těchto rybách uvádí skutečnost, že držel tyto ryby z importu v jednom systému s rybami z odchovu, ryby byly odděleny pouze přepážkami. Ryby z odchovu žily, ale importované během krátké doby uhynuly.

Já jsem zaznamenal podobné zkušenosti. Importované ryby, umístěné mezi jinými druhy v karanténní nádrži rychle chřadly a za pár dnů uhynuly. Voda byla přitom pravidelně testována na dusitany, amoniak, dusičnan i fosfát. Preventivně byl podáván přípravek na okamžitou eliminaci amoniaku (Dechloramm-Coral-Shop) a to dvakrát denně. Také jsem aplikoval protistresové přípravky, obsahující vitamíny B. 

Bylo třeba nové ryby aklimatizovat jinak. Pokusil jsem se importované ryby umísťovat do nádrží, které byly osazeny korály. Ryby měly klid a přirozené prostředí, nebyly tolik stresovány a tak se dokázaly přizpůsobit.  Z těchto ryb časem vyrostli nádherní jedinci, kteří byli základem našeho chovu. Byli umístěni ve 200 litrové nádrži v naší prodejně plně osazené korály na prodej. Tato nádrž je napojena na celý systém dalších akvárií s korály a jeho celkový objem je asi 1000 litrů. Tím bylo dosaženo stability vodního prostředí. Krmeny byly převážně mraženým krmivem (mysis, krill, artemie, koretra), občas dostaly živou malou rybku (potěr pavích oček). Příležitostně bylo krmivo obohaceno o vitamínové preparáty a do vody pravidelně přidáván vitamínový přípravek CoraVit.

Chovné rybky byly v dobré kondici a začaly se třít. Jednoho dne jsme viděli, že samec má plnou tlamku jiker. Vzhledem k tomu, že byl v tomto oboru „nováček“ o jikry za několik dnů přišel. Ale další tření již bylo úspěšné. Samec zřejmě pochopil co má dělat a poctivě jikry i později vylíhlý plůdek držel v tlamce a nechtěl ji vypustit. Ryby byly drženy v teplotě asi 27 stupnů C. Po 26 nebo 27 dnech jsem si začal dělat starosti, aby samec o jikry znovu nepřišel a tak jsem přistoupil k násilnému odebrání. Opatrně jsem jej chytil a podobně, jak se odebírají mladé rybky u tlamovců- pod hladinou jsem je odebral. Bylo jich 34 ks. Potěr byl umístěn do jiného akvária stejného průtokového systému do plovoucího síta, kam dostal kousky Caulerpy jako úkryt. Voda pod sítem byla čeřena čerpadlem, aby plůdek měl přívod čerstvé vody. Krmeny byly zpočátku naupliemi artemií. Jakmile trochu povyrostl, byl vyklopen do stejného akvária. To se již rybky podobaly rodičům, byla to taková jejich malá kopie.

Asi po 10 dnech se samec znovu vytřel. Tentokrát dochoval 23 mladých. Myslím, že interval mezi třením byl krátký, což byl zřejmě důvod nižšího počtu mladých. Problém nastal, když samička nutila samce do dalšího tření. Ten ještě nenabral síly po hladovění a odmítal samici. Když se jí podařilo jej přesvědčit, samec jikry pozřel. Z důvodů své časové vytíženosti jsem ponechal samce v nádrži a to se mu stalo osudným. Začaly zbytečné potyčky a samec si poranil oko. Pak musel být přeloven do samotky, ale bohužel se nezotavil.

Potěr rostl relativně rychle a přibližně za půl roku z něj byly krásné dospělé ryby. Bylo tak odchováno přes padesát mladých. Ve stáří asi 8 měsíců jsme zaznamenali  první pokusy o tření. 

Ještě bych rád popsal několik teoretických rad pro úspěšný odchov.  

Odchov lze provádět buď odděleně, po jednotlivých párech, kde jednotlivé výtěry lze nejen sledovat, ale i načasovat na odběr mláďat  anebo v hejnu. Zde však bude problém, vytře-li se více samců postupně, neboť se můžete splést ve výběru jedince při odchytu.

Při chovu v párech se však může stát, že samice nenechá samce po vypuštění plůdku dostatečně nabrat sil a nutí ho do dalšího výtěru. Pokud se jí to podaří, hrozí vyhubnutí samce anebo ztráta jiker.

Problémem pro sestavení páru je samotné rozpoznání pohlaví. Pohlavní dimorfismus je minimální a lze říci, že pár poznáte stoprocentně až po výtěru. Starší samci mají čtvercovitě tvarovanou čelist, která lehce připomíná buldočí tlamu. Nicméně linie tlamky a jeho typický „mužný“ vzhled se  může změnit v závislosti na jeho náladě a společenském postavení v nádrži. Proto je velice těžké v hejnu určit pohlaví jednotlivců.

 

Před výtěrem se začne dvojice oddělovat od hejna a zájem o sebe mohou jevit buď jen dva dny nebo až 2 týdny. Není známo, zda v přírodě si pár zůstává věrný, ale v akváriích  jednotlivé samice jsou schopny třít se s různými partnery. Nicméně výběr partnera je důležitý a ne každý samec je akceptovatelný pro danou kauderní „dámu“. Po výtěru samec drží jikry v tlamce, začne se stranit ostatních a stává se samotářský.

V přírodě bylo vypozorováno, že k rozmnožování dochází až po 10 měsíci jejich života. V akváriu k páření došlo již ve stáří 6 – 7 měsíců.

Ve volné přírodě si páry chrání v období tření území o rozloze několika metrů od hlavní skupiny a důsledně jej brání. V akváriu, když vypukne taková agresivní interakce, je zapotřebí pečlivě situaci hlídat a  případně ryby tmavě zbarvené a schované v koutech odlovit, neboť v důsledku stresu ze sociálního napětí brzy zahynou. 

Pokud vypozorujeme pár, který se chce třít, je vhodné jej odlovit do zvláštní nádrže. Může to však být složitý proces. Jedna věc je, že narušíme námluvy a pak, celou skupinu můžeme zbytečně stresovat. Doporučuji ve večerních hodinách pár identifikovat a v noci, když spí, s pomocí baterky je lehce vylovit.

Existuje další metoda, kde zkusmo sestavujeme páry do odchovných nádrží a pozorujeme, jak se k sobě chovají a zdali se přijmou nebo ne. Je přitom zábavné pozorovat, jak samice dokáže zvětšovat tlamku jako samec při vyhrožování a chová se pár vteřin jako on, pak si uvědomí, že to asi neprojde a musí ustoupit. Obě pohlaví totiž mají schopnost nafouknout ústní dutinu, je to jakási obranná svalová reakce, podle které ryby poznají pohlaví i dominanci.  Pokud u dvojice setrvá agrese, je nutné je rozdělit. Agrese může vzniknout i mezi samcem a samicí, kteří z nějakého důvodu nejsou kompatibilní. Jsou-li ryby spolu slučitelné je rozhodnuto obvykle do hodiny. Pokud útoky trvají a jedna ryba zvolí ústup (dojde i k okusování ploutví), znamená to nevhodný výběr a ponecháme-li pár spolu, dojde k úmrtí ustupující ryby (převážně vlivem stresu – i bez poranění ).

Vybraný pár má tendenci stát vedle sebe několik hodin.  Je-li umístěn v samostatné nádrži a není rušen, ochotně se tře. Nejmenší objem akvária pro pár je 60-70 litrů. Zároveň je podmínkou, že nádrž je napojena na velké akvárium nejlépe korálové a průtokem vody z něj je udržována stále perfektní kvalita vody. Amoniak a dusitan se nesmí odchýlit od nuly, dusičnan musí mít minimální hodnoty blízké nule. V akváriu s chovným párem musí být udržováno vnitřní proudění čerpadlem nebo vzduchovacím kamenem. Tření předchází několikahodinové dvoření. Oba jedinci jsou při tření v těsné blízkosti mezi sebou a pár centimetrů nade dnem. Při aktu se samec postaví před samici, (před tím již vyloučil spermie) a pak vytáhne ze samičky asi ze tří čtvrtin vysunutou jikru. Při té příležitosti uchopí i spermie. Celý akt trvá asi jednu vteřinu. Nakonec má samec plnou tlamku jiker a nějaká ztracená se najde i na dně. Samec přestává žrát. Pokud je v dobré kondici, nevezme si žádné krmivo. Špatně připravení samci časem neodolají a pak je chovatel  i sameček bez jiker.

Potěr se vylíhne za 19-20 dní, ale zůstává v tlamce ještě 6 – 10 dní. Pokud by se 20ti denní mladé dostaly do volné vody předčasně, nejsou schopné plavat, vykazují velmi pomalý růst a hynou. Ve volné přírodě nebyl nikdy pozorován předčasně vypuštěný potěr.   

Po vypuštění potěru je zapotřebí jej odlovit, neboť může skončit jako potrava – i vyhladovělý samec se může za nějakou chvíli pokusit je lovit. 

Vypuštěný potěr hledá okamžitě úkryt, v přírodě nejlépe v ostnech ježovky Diadema setosum.

Ježovky lze použít pro daný účel i v akváriu. Jako úkryt může sloužit i řasa Caulerpa. V Německu se vyrábejí pro úkryt potěru umělí ježci. 

Potěr krmíme živými naupliemi artemií. Pak jej naučíme přijímat i jinou masitou potravu, ikdyž přechod z artemií je dost obtížný. Mladé, zvyklé na artemii, nechtějí zpočátku jiné krmivo vůbec přijímat. Je to otázka trpělivosti a času.

 

Pokud se vám podaří odchovat potěr takových ryb až do dospělosti, cítíte příjemné uspokojení a radost z vašeho snažení, ale také zároveň hřejivý pocit, že jste alespoň částečně odlehčili přírodě a nabídli tyto ryby namísto importů.

                                                                                                            Ing.Josef Vala

zpět na přehled