25.3.2009Korálové ryby najdou rodný útes

 

Malé korálové rybky se zřejmě z širého moře vrací na útes, kde se vylíhly z jiker.

Korálové rybky spatří světlo podmořského světa u útesů, ale záhy je proudy zanesou na širé moře. Tam stráví malé rybky až několik týdnů, načež se vydají zpátky k útesům. Vracejí se do svého „rodiště“ a nebo vezmou zavděk jakýmkoli útesem? Vědci už dlouhou dobu ryby podezírali z toho, že se vracejí tam, kde se vykulily z jiker. Další velmi solidní důkaz ve prospěch této teorie podali členové mezinárodního výzkumného týmu vedeného Michaelem Berumenem z University of Arkansas. Berumenův tým zkoumal klauny zdobené (Amphiprion percula) a klipky vagabundy (Chaetodon vagabundus) na ostrůvku Kimbe poblíž pobřeží Nove Guineje. Odchyceným samicím vstříkli malou dávku radioaktivního izotopu barya a opět je vypustili na útes. Samice se normálně vytřely a zplodily potomstvo. Radioaktivní prvek doputoval krví samic do vajíček a byl přítomen v těle malých rybek, které se vykulily z oplozených jiker. Malým rybkám se baryum zabudovalo do tzv. otolitů – maličkých „ušních kamínků“, které se nacházejí ve vnitřním uchu ryb. Po měsíci se vědci vrátili na útes a chytali tam malé klipky a klauny. U 60% našli v ušních kamíncích radioaktivní baryum. Byli to potomci domácích samic označených izotopem barya. Jak malé rybky najdou rodný útes? Nabízí se hned několik vysvětlení. Podle jedné teorie jsou ryby jen hračkou mořských proudů a jejich návrat je výsledkem náhody. Podle jiné teorie má vlnobití na každém korálovém útesu typický zvuk a ryby najdou domov sluchem. Třetí tábor vsází na čich ryb. Nelze vyloučit, že se ryby dostávají „domů“ díky souhře hned několika faktorů a že různé druhy ryb využívají různých strategií.

Korálová ryba parmovec druhu Ostorinchus doederleini obývající Velký bradlový útes u australského pobřeží se zjevně řídí čichem. Prokázal to celkem nedávno tým vedený Gabrielou Gerlachovou a Jellem Atemou z Marine Biological Laboratory v americkém Woods Hole. Američané odebrali vodu z několika různých útesů a nabídli ji malým parmovcům. Ti měli nápadnou slabost pro vodu pocházející z jejich rodné lokality. Jsou s to rozeznat molekuly, které se vyskytují výhradně v jejich rodišti a na jiných útesech chybí. „Malé rybky se pohybují dlouhé týdny na otevřeném moři. Místo, kde budou následně trávit zbytek života, si však nevybírají náhodně,“ říká Gabriele Gerlachová. „Ačkoli jsou to vpravdě titěrné rybky, mají dokonale vyvinutý čich a orientační smysl. Dokážou si najít cestu do míst, kde přišly na svět. Ty zaručily jejich rodičům podmínky vhodné ke zplození potomstva a vhodné podmínky jistě nabídnou i další rybí generace. Návrat mnoha generací ryb na stále stejné místo může v konečném důsledku skončit vznikem nového druhu.“ Zatím není vědcům jasné, co dává rybímu domovu typickou vůni. „Může to být vůně, kterou vydávají samotné ryby,“ vysvětluje Jolle Atema. „Může to však být i zvláštní směsice látek, kterými se od sebe liší jednotlivé útesy. Ostatně i lidské domácnosti mají své vlastní, typické pachy.“

 

 

Zdroj: internet

 

 

 

 

 

zpět na přehled článků